Tradice řemesla v rodině
Jan Slípka - houslař
Ivan Rohožka, kytarář
Franjo Rohožka, kytarář
Můj otec Jan Slípka se na svých webových stránkách představuje takto: "V roce 1969 jsem byl přijat do třídy mistra Miroslava Pikarta v Lubech u Chebu. Roku 1971–72 jsem se učil pod vedením mistra Jaroslava Lavičky. Houslařskou školu jsem absolvoval jako nejlepší žák školy a začal pracovat v servisu závodu Cremona, kde jsem získával prvé zkušenosti s opravami pod vedením mistra Vlastimila Otepky. Současně jsem externě navštěvoval ateliér mistra Josefa Vávry a konzultoval u mistra Josefa Pötzla. Roku 1976 jsem byl přijat do mistrovské školy vedené mistrem Emilem Lupačem. Od roku 1979 jsem pracoval v ateliéru mistra Petra Rozkydala v armádních službách v Trenčíně.
V roce 1980 jsem byl na základě úspěšně provedeného konkurzu přijat jako houslař Národního divadla v Praze. Do tajů nejnáročnějších oprav a restaurování mne zasvětil mistr, nadevše v tomto oboru povolaný, Václav Vacek, který patří mezi vyhledávané houslaře a restaurátory na nejvyšší úrovni. Po ukončení práce v ateliéru Národního divadla jsem ještě 2 roky působil jako restaurátor a opravář.
Od roku 1992 do roku 1999 jsem pracoval ve své soukromé dílně téměř výhradně na nových nástrojích, převážně na violoncellech.
Roku 1999 jsem vyhrál konkurz na místo houslaře České filharmonie, v jejíž ateliéru pracuji do současnosti. Mým vzorem a hlavním učitelem, nejen po odborné stránce, ale také koncepce, byl mistr Ivan Rohožka.
V roce 1991 jsme s kolegy houslaři založili Cech houslařů pražských, jehož jsem se stal cechmistrem a tuto čestnou funkci stále zastávám. Podílel jsem se na odborném rozvoji mistra Petra Matury, mistra Petra Vavrouše, mistra Andrew Pittse a mistra Vladimíra Dufka.
Postavil jsem více než sto violoncell a minimálně dalších sto nástrojů houslí, viol, gamb fidulí, violon atd. Na přelomu tisíciletí, výhradně na mé nástroje v barokní koncepci, hrála celá smyčcová sekce Musica Academica pod vedením mistra Ondřeje Macka v Českém Krumlově v barokním divadle. Bylo pro mne úžasné slyšet orchestr výhradně mnou postavený.
Na má violoncella se koncertuje a natáčí hudba nejen u nás, ale pokud je mi známo např. ve Francii, Německu, Japonsku atd. Mé nástroje byly prodány do Holandska, Španělska, Itálie, Švédska, Finska a USA. Pracuji převážně dle italské školy "na formu". Používám výhradně přírodní materiály k lakování a výhradně přírodních materií, ovšem i k barvení laků. Na své nástroje dávám doživotní záruku (pokud se týče mého života). "
Můj děda - Ivan Rohožka se narodil v Sisaku v Chorvatsku, kde se vyučil u svého otce kytarářem. Po druhé světové válce se vydal do Lubů u Chebu na zkušenou, oženil se tam a prožil zbytek života v Lubech. Nejprve pracoval v závodu na výrobu hudebních nástrojů Cremona ve vývoji - podílel se na vývoji továrních strojů, které pak významně zefektivnily výrobu smyčcových i drnkacích hudebních nástrojů.
Po této vývojové etapě se stal mistrem odborného výcviku v učňovské škole, kde působil 15 let a posléze se stal mistrem a stavěl koncertní nástroje ve své domácí dílně. Úzce spolupracoval s předními umělci hry na kytaru. Zpočátku pracoval podle modelu Antona a Franze Mettalů, výrobců španělských kytar nejvyšší zdejší úrovně. Později vytvořil vlastní model, stal se členem Kruhu umělců houslařů, uznávaným mistrem kytarářem a jeho nástroje jsou dodnes vyhledávané a ceněné.
Pradědeček Franjo Rohožka se narodil v Cerhynce u Kolína, ale emigroval do Sisaku v Chorvatsku, kde celý život žil a stavěl kytary a tamburašské hudební nástroje. Mnoho toho o jeho původu a rodině nevím, tahle část rodiny na genealogické zpracování ještě čeká. Zachovalo se nám po něm jen pár fotek a vinětka, kterou používal do nástrojů. Vyučil se u svého tchána Vrtačnika ze Slovinska, prababička Albína Rohožková rozená Vrtačnik pocházela prý částečně z Itálie. Tato informace se traduje v rodině a doufám, že se mi ji časem podaří ověřit, případně dohledat další předky.