O mně

Narodila jsem se do rodiny, ve které se všichni buď věnovali řemeslu kam až paměť sahá, nebo pedagogice, nebo obojímu zároveň. Asi proto neustále osciluji mezi oběma světy. 

 Houslařskému řemeslu se věnuji doslova od dětství. Vyrůstala jsem ve dvou dílnách - jedné otcově, otec byl tehdy zaměstnán v Národním divadle a dílnu měl v podkroví kláštera sv. Anny na Starém Městě pražském. Tam jsem trávívala víkendy a prázdniny, vykonávala práce, které se kdysi označovaly za učňovské - chodila pro pivo, uklízela, zvedala telefony a dělala drobné opravy, retuše a podobně.  Na letní a vánoční prázdniny jsme jezdili do Lubů k dědovi a babičce. Dědova dílna byla něco jiného - napřed jste museli rozhrnout oblak cigaretového dýmu, až pak se objevil děda a jeho ponk. Tam jsem posedávala u ponku, v kamnech praskalo dřevo a když byly zrovna hotové kytary s nataženými strunami, rezonovaly s každým tónem - i běžnou mluvou. Za oknem byl les a čas plynul pomalu. V Lubech u Chebu jsem pak trávila svá "tovaryšská léta" v učení u mistrů Emila Lupače a Karla Zadražila na Středním odborném učilišti hudebních nástrojů. V průběhu života jsem se věnovala a stále věnuji řadě jiných projektů, ale houslařskou dílnu si neustále udržuji a rozšiřuji a získávám zkušenosti a rady u svého otce Jana Slípky. Jsem členkou Cechu houslařů pražských a spolupracuji s houslařskou vězeňskou dílnou ve Věznici Odolov. Postavila jsem několik nástrojů - moderních i historických, ale více se orientuji na opravy a servis nástrojů. Kromě houslařiny jsem se věnovala dřevořezbě a technikám lidové podmalby na sklo.

 Do mého života patří samota Bokouš, kde jsem 20 let žila a kde udržuji starý ovocný sad - nikoli pro užitek, nýbrž pro udržení lučního ekosystému. Za tímto účelem jsem v roce 2003 založila spolek, jehož činnost se rozšířila o propagaci regionálních produktů prostřednictvím organizace farmářských trhů v okolních městech, ale po změně společenské poptávky tuto činnost spolek ukončil. 

 K pedagogice jsem se dostala skrze řemeslo vedením řezbářského kroužku a studiem Sociální pedagogiky a Sociální patologie na pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové. V současné době mám úspěšně zakončené bakalářské studium Sociální pedagogiky, brzy snad i Sociální patologie a pokračuji v magisterském studiu. Díky studiu mám praxi v azylovém domě pro matky s dětmi a ve vězeňství.

 Celý život se aktivně zajímám o řadu dalších témat - přírodní zahrady, lidovou architekturu, historii, paměť místa, chov hospodářských zvířat, společnost a politiku. Mezi moje koníčky patří i cestování po vlastní ose a poznávání kultur, antropologie a sociologie. Baví mě využití moderních technologií v každodenním životě především ve spojení s ekologií, péčí o životní prostředí a adaptací na klimatické změny.